Slovo Buddhovo

Bytí jednotlivce, stejně jako celého světa, není ve skutečnosti nic než proces stále se měnících jevů, jevů pěti skupin existence. Tento proces trvá od nepaměti – už před zrozením a též po smrti – a bude po nekončící časová období pokračovat tak dlouho, pokud tu pro něj budou podmínky. Těchto pět skupin jevů v žádném případě, ani jednotlivě, ani dohromady, netvoří žádnou skutečnou entitu já či trvalou osobnost. Ani mimo tyto skupiny nelze najít žádné já, duši či podstatu, představující jejich “vlastníka”. Jinými slovy řečeno, charakteristikou těchto pěti skupin jevů je, že jsou “ne–já” (anattá) a nepatří žádnému já (anattanija). I vzhledem k pomíjivosti a podmíněnosti každé existence musí být víra v jakoukoliv formu “já” považována za iluzi.

Pro přirovnání: co označujeme jménem “vůz”, neexistuje mimo nápravy, kola, podvozek, oj, atd. a slovo “dům” je pouze domluvené označení pro rozmanité materiály sestavené dohromady podle jistého zvyku tak, aby byla vymezena určitá část prostoru, a žádná vlastní entita domu odděleně neexistuje. Přesně tak to, co nazýváme “bytost”, “jedinec”, “osoba”, či “já”, není nic než měnící se spojení tělesných a mentálních jevů, jež skutečně nemá žádnou vlastní existenci.

Toto je Buddhova nauka anattá, tedy učení, že veškerá existence je prázdná od jakéhokoliv trvalého já či podstaty. Je to základní buddhistická nauka, kterou nenajdeme v žádném jiném náboženském učení nebo filozofickém systému. Pro správné pochopení Buddhova učení a pro uskutečnění jeho cíle je nevyhnutelnou podmínkou, abychom ji pochopili a pronikli plně, nikoliv jen abstraktním či intelektuálním způsobem, nýbrž neustále ve vztahu ke skutečným prožitkům. Tato nauka anattá je nutný výsledek pronikavé analýzy skutečnosti, provedené například pomocí nauky o skupinách jevů. Prostřednictvím zde zahrnutých textů může být dán jen pouhý náznak, pokyn k provedení této analýzy.

Řekněme, že dobře vidící člověk se dívá na nesčetné bubliny, jež jsou unášeny proudem řeky Gangy, pozoruje je a důkladně zkoumá. Když je důkladně prozkoumá, poznává, že se jeví prázdné, duté a bez podstaty jako pěna. Přesně stejným způsobem provádí mnich pozorování všech tělesných jevů, cítění, vnímání, formací a stavů vědomí, ať už jsou minulé, přítomné nebo budoucí, vlastní nebo vnější, hrubé nebo jemné, vznešené nebo nízké, vzdálené nebo blízké. Pozoruje je a důkladně je zkoumá, a když je důkladně prozkoumá, poznává, že se jeví jako prázdné, nicotné a bez jakéhokoliv já.

Kdo se raduje z tělesnosti, cítění, vnímání, formací a vědomí, ten se raduje z utrpení. A kdo se raduje z utrpení, nedosáhne svobody od utrpení. Tak pravím.

Jak se lze radovat a plesat,
když je tu vše stravováno ohněm vášní?
Obklopeni temnotou, nebudete hledat světlo?
Jen pohleď na tuto nalíčenou loutku,
na toto živořící tělo, jež hromadí neduhy
a je plné tužeb, ačkoli v něm není nic trvalého.
Toto tělo pozná brzy vyčerpanost, je křehké
a hnízdo nemocí; když smrt ukončí jeho život,
rozpadne se v páchnoucí změť.